Jakubský ples 2003
Pro vás, kteří pravidelně pročítáte Farní zpravodaj, je již tento titulek z několika jeho předešlých vydání dobře znám. Vždy jste se pod ním mohli dočíst nějaké novinky o vývoji příprav našeho farního plesu. Často jste tam také našli nějakou tu prosbu o pomoc. V tuto chvíli již mohu říct, že žádná z nich nezůstala bez odezvy. Mnozí z vás nám organizátorům v tom organizování nabídli svoji pomoc, vyšli vstříc a podle svých možností nás podpořili. Proto bych chtěl hned na začátku vám všem za vše upřímně poděkovat. Ples byl takový jaký byl, především právě proto, že byl v mnohém opět dílem nás všech, tedy celé naší farnosti. Ta krásná, až dalo by se říct, rodinná atmosféra byla toho nesporným důkazem.
Jaký tedy byl ten II. reprezentační Jakubský ples? Dovolím si použít slova otce děkana – „plný překvapení“. Není vždy pravidlem, aby ples začínal mší svatou. Ale po loňských zkušenostech víme, že lepší a důstojnější zahájení si ani nemůžeme přát. A tak jsme ho i letos mší svatou zahájili. V jejím závěru moderátoři přítomné pozvali do Kulturního domu Rubín, kde od 19 hodin začal večer okamžiků, které byly až do té chvíle zahaleny pečlivě střeženou rouškou tajemství.
Jedním z těch očekávaných překvapení byla úvodní plesová choreografie v provedení nás mladých. Jakmile se rozezněly první tóny nestárnoucího hitu „Babičko prosím tě... nauč mě charleston“, všem již bylo jasné, že ten letošní ples bude celý zasazen do doby 20. a 30. let. Vnučce se babičku přemluvit podařilo a tak byla k vidění choreografie složená z bluesových a charlestonových melodií umocněná „dobovými kostými“. Atmosféru doby v sále kromě stylové výzdoby stolů neustále velice vkusně navozovali letošní moderátoři. Není divu, vždyť studiem první třetivy minulého století, jeho zvyků a způsobu života vyplnili nejeden den a nejednu noc.
Mezi jedno z nejméně očekávaných, ale o to příjemnějších, překvapení bylo vystoupení známého televizního baviče, imitátora Václava Faltuse. A tak jsme v jeho podání mohli mezi námi mimo jiné přivítat Vlastu Buriana, Oldřicha Nového a mnoho dalších velikánů meziválečné doby. Řeč se ale točila i o politice, či zajímavých historkách současných postav show-bussinesu. Pan Faltus se na náš ples velice těšil, což dokazuje i to, že si na nás udělal čas a zůstal s námi až do 23 hodiny. Odjížděl velice nadšený a přál nám co nejvíce sil a Božího požehnání do takovýchto akcí.
Jak se lidé bavili před 80. lety si bylo možné připomenout hned několikrát. Například stylovým swingovým vystoupením během kterého každý z účastníků dostal malé „dobové“ občerstvení. Za necelou hodinu se již sálem rozléhal klapot okovaných bot – to jsme sledovali stepařské vystoupení čtyř děvčat z TŠ manželů Bartůňkových. Během prodeje tomboly to byly zase nestárnoucí písničky Voskovce a Wericha v podání mladých jakubáckých zpěváků. Vše posléze vygradovalo zhruba hodinu po půlnoci, kdy jsme se přenesly do tehdejšího kabaretu. V něm se zpívalo, hrálo, ale také tancovalo – strhující kankán opět v provedení děvčat z TŠ manželů Bartůňkových. Při kabaretu nás také s dobou seznamovala i originálně zpracovaná projekce.
Většina cen naší letošní tomboly našla ihned svého výherce díky roličkovému systému losů. To, co se nerozdalo, ale pak především hlavní výhry se losovaly veřejně. A tak již má svého výherce mini hifi věž, či večeře s otcem děkanem a otcem kaplanem. Šťastná výherkyně hlavní ceny plesu se už ve dvou může připravovat na pobyt ve Věčném městě Římě.
Dvacátá i třicátá léta jsou však již za námi, a proto musel dojít ke svému závěru i náš ples. Možná bychom ještě rádi nějakou tu chvíli tancovali na pestrou hudební produkci kapely F-BOX, ale bylo nutné se rozloučit. Jak jsme „Babičkou“ začali, tak jsme s ní také skončili, tedy závěrečnou charlestonovou choreografií. Pak už zněla jen slova děkování a loučení. A samozřejmě ujištění, že III. reprezentační Jakubský ples – dá-li Pán – zase bude.
V úvodu tohoto článku jsem děkoval vám všem „farníkům“ za pomoc. Na tomto místě bych chtěl ale ještě opravdu upřímně takto veřejně poděkovat všem mladým, se kterými jsem do příprav této akce šel. Ať už byli v tom užším koordinačním teamu a ležela na nich jednotlivě odpovědnost za propagaci, sponzoring, tombolu, program, výzdobu sálu, občerstvení, plesovou choreografii či moderování nebo jen pomáhali se vším, co bylo zrovna potřeba. Cením si i času, který do příprav investovali spolu s mnoha hodinami, kdy jsme společně nacvičovali „polonézu“.
Jaký tedy ples byl již víte. Mnozí jste na něm byli, měli tak možnost se díky němu vrátit o pár desítek let nazpět a unášet se proudem překvapení. Snad se nám podařilo, aby se pro vás stal tím „kamínkem v mozaice nezapomenutelnách zážitků“.
Jiří Messner
