Jakubský ples 2006
Vážení účastníci letošního Jakubského plesu. Je mou milou povinností spolu s vámi se ještě jednou v několika řádcích vrátit v myšlenkách o zhruba měsíc zpět a připomenout si ty nejzajímavější okamžiky večera, který – jak jsem měl možnost vícekrát slyšet – patřil snad k těm nejzdařilejším v celé jakubské plesové historii. Dokonce i skalní zastánci prvního Jakubského plesu se nechali slyšet, že překonal veškerá očekávání. Velice mě osobně také potěšilo vyjádření otce Stuchlého (působí v naší farnosti v kostele „U Jezuitů“), který byl po prožití loňského ročníku plesu přesvědčen, že již snad nejde více gradovat, a že byl tedy letos zcela ohromen tím, že to přece jen jde …
Nechtěl bych zde ale vypisovat všechnu chválu na náš ples, to ani není mým úmyslem. To, že byl ples koncipován takto triumfálně, mělo svůj důvod. Ostatně to i zaznělo během večera. Chtěli jsme tím společně s vámi oslavit pět let trvání našich novodobých Jakubských plesů. Jak se o něm vyjádřil i hejtman JMK Ing. Stanislav Juránek: „Tři ročníky ještě nic neznamenají, čtyři už naznačují, že o něco jde a pět ročníků – to už je tradice!“ Měl to být i jakýsi dárek a poděkování vám všem, kteří našim plesům zachováváte svoji přízeň.
Do myšlenky oslav nám vhodně zapadlo i zvolené téma či styl večera – starověký Egypt. Z osmičlenného režijnímu teamu se na nějakou dobu stali egyptologové a badatelé, kteří se snažili s písku internetových, knižních, audio-vizuálních a dalších informací nalézt ty, které nám pomohou umocnit a vygradovat celý program. A tak jsme k oslavě použili právě triumf Egypta, dobové kostýmy, hru ohňů a mlhy, světla a tmy, ohňostrojů, podmanivou strhující hudbu doplňovanou videoprojekcí či tajemným hlasem.
A byla to právě ta emotivní hudba, která nás stejně jako úvodní projekce přenesla do země rozprostírající se kolem řeky Nil. Tajemný hlas nás pak ještě posunul o několik tisíciletí v čase zpět. Najednou z mlhy vystoupily postavy oblečené do egyptských rouch, držely v ruce hořící pochodně a svojí taneční choreografií nám dávaly zapomenout na realitu a otvíraly před námi možnost zažít něco „Z egyptských příběhů“. Hned na začátku se z jejich středu zrodili dva z nejvýznamnějších egyptských bohů – Usire a Isis. Ti nás měli za úkol těmito příběhy provést.
Na úvod však bylo nezbytné, aby celý ples zahájil otec děkan Václav Slouk. Potom již nic nebránilo vyplout po Nilu vstříc všem překvapením, která byla pro tento večer přichystána. Nejdříve jsme oslavili těch pět let trvání plesů. Jak lépe, než hostinou. A jak jinak, než v egyptském stylu. Hodovalo se nejen v božských výšinách na pódiu za doprovodu hudebníků a tanečnice, ale typické egyptské speciality měli možnost ochutnat i všichni přítomní. To ještě mnozí netušili, že za půl hodiny zažijí něco, co v nich zanechá hluboký emotivní zážitek. Přichází Kleopatra, egyptská královna a na melodie ze stejnojmenného muzikálu v podání Pavlíny Švestkové podává ve čtyřech písních strhující výpověď o svém životě. Na základě mnoha vašich reakcí si troufám tvrdit, že tímto svým výkonem jak pěveckým, tak hereckým, doplněným o ohňostroje, projekci, louče a mlhu se toto vystoupení stalo vrcholem celého plesu. Chtěl bych ze své pozice všechny ujistit a potvrdit, že Pavlína zpívala skutečně na živo, že nešlo o žádný playback!
Mnohým ještě doznívala v uších melodie „… teď královnou jsem já …“, ale ve skutečnosti jsme již byli svědky triumfálního pochodu z vítězné bitvy v podání členů baletu ND v Brně. Kdo v něm poznal souvislost s totožnou scénou z opery Aida, nemýlil se. I v Egyptě si jistě zahráli o různé ceny, takže prodej a losování tomboly do navozené doby beze zbytku také zapadlo. Losování bylo tradičně v nejnapínavějším přerušeno vstupem krásné břišní tanečnice, která nás tímto nalákala na svoje hlavní vystoupení hodinu po půlnoci. A že se bylo během tří různých egyptských tanců na co dívat, to mi určitě mnozí potvrdí. Profesionální výkon byl zaručen i tím, že Latifah neboli Kamila Šugarová je nejen tanečnící, ale i lektorkou orientálního tance.
Bohužel i egyptské příběhy mají svůj konec, a tak několik minut před druhou hodinou se opět rozezněla melodie, na kterou tanečníci provedli závěrečnou část své choreografie s loučemi a tím vlastně uzavřeli celý program večera. Následoval poslední slavnostní příchod Usira a Isis, kteří měli ještě jeden důležitý úkol. Se všemi se rozloučit, všem poděkovat a pozvat je na další Jakubský ples.
Příležitosti poděkovat i touto formou bych chtěl ještě jednou využít i já. Jednak vám, kteří jste nám po těch pět let zachovávali svoji přízeň, zvali své známé a vytvářeli tu nezapomenutelnou plesovou atmosféru. Poděkování také patří vám všem, kteří jste nás organizátory jakkoliv během těch tří měsíců příprav podporovali či jakoukoliv formou pomohli. Poděkování patří všem účinkujícím za jejich výkony a tedy i moderátorům, kteří odvedli veliký kus práce během příprav i během samotné akce. Veliký kus práce hodný k poděkování odvedli také mladí, kteří nebyli vůbec vidět, ale měli na starost technické zajištění chodu v sále, v předsálí, v zákulisí, v šatně, výzdobu, ozvučení, osvětlení, projekci, pyrotechniku, mlhu nebo nácvik choreografie. Samostatné poděkování patří také teamu kolem pití a hlavně jídla – příprava občerstvení pro vás i pro prodej, výstavka vyřezávaného ovoce – to vše vyžadovalo od zodpovědné a jejich pomocníků či pomocnic během několika posledních dnů velké nasazení. Nakonec jsem si nechal poděkování snad nejdůležitější. Je adresováno asi osmi lidem zmiňovaným již v úvodu tohoto článku, kteří po mnoho týdnů neúnavně skládali a kombinovali tu mozaiku celého programu – ano jde mi o poděkování režijnímu teamu, který tvořil takový mozek všech příprav. Díky nim i mě svěřená role hlavního koordinátora příprav a vlastního průběhu plesu byla snažší a zvládnutelnější.
Na úplný závěr bych chtěl všem těmto asi 50 mladým, kteří byli součástí celého organizačního teamu, ale i dalším mladým z naší farnosti popřát, aby dokázali v námi nastartované pětileté plesové tradici originálních reprezentačních Jakubských plesů pokračovat a nabídnout vám všem účastníkům další nezapomenutelné zážitky.
Jiří Messner
