Z historie věže
Stavba věže započala zřejmě již na konci 15. století. V roce 1581 bylo Jahannem Starpedelem a dalšími zedníky, např. Mathiasem Schramem a Wolfgangem Nagelem (viz medailon s iniciály na pravé straně kruchty) provedeno unikátní kamenné dvojité vřetenové schodiště u hlavní věže s přístupem na kůr. V roce 1592 Antoniem Gabrim byla věž zvýšena o část s hodinami a doplněna renesanční helmicí podle modelu Šimona Taucha. Po osmnácti letech musela být báň snesena, opravena a poté znovu usazena. Výška věže dosáhla na dnešních 92 metrů. Během třicetileté války nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost ho přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže.
Na přelomu 17. a 18. století musela být kvůli špatnému stavu vyměněna celá střecha včetně krovu. Oprav se ujal tesař Anton Ebenberger a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku 1724–1725. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června 1729 uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V září byla na věž nasazena makovice a do ní uloženy pamětní dokumenty a na báni byl vyznačen letopočet 1730, který tam můžeme vidět dodnes
Roku 1900 byla snesena z věže báň, následujícího roku nahrazen její dřevěný krov železným a poté byla znovu oplechována v původním tvaru.
V roce 2015 byl kostel v rámci projektu Monumentum sacrum Brunense rekonstruován a rehabilitován pomocí dotací z Norských fondů. Byl obnoven interiér včetně restaurování mobiliáře, opraven krov, zajištěny poruchy zdiva, repasovány dveřní a okenní výplně atd. Ve věži a na kůru, které byly tímto zpřístupněny, vznikla stálá expozice o historii kostela a dalších aspektech chrámového života. 12. ledna 2015 byl kostel uzavřen, slavnostní ukončení projektu a otevření expozice proběhlo 28. dubna 2016.
