Milé děti!
Váš první Světový den, který se bude konat 25. a 26. května 2024 tohoto roku v Římě, se rychle blíží. Proto mě napadlo poslat vám poselství. Jsem rád, že si je budete moci přečíst, a děkuji všem, kteří jsou zodpovědní za to, že vám je předají.
Jste vzácné
Chci promluvit ke každému z vás, drahé děti, protože, jak nás učí Bible a jak to často ukazoval Ježíš, „jste v Božích očích vzácné“.
Zároveň se obracím s tímto poselstvím na vás všechny, protože všechny děti, kdekoli na světě, jsou znamením touhy každého člověka růst a vzkvétat. Připomínáte nám, že všichni jsme děti, bratři a sestry. Nebyli bychom naživu, kdyby nás druzí nepřivedli na tento svět, ani bychom nemohli růst, kdybychom neměli druhé, které bychom mohli milovat a od nichž bychom mohli lásku přijímat
Jste zdrojem radosti
Vy všichni, děvčata a chlapci, jste zdrojem radosti pro své rodiče a své rodiny, ale také pro naši lidskou rodinu a pro církev, v níž je každý z nás jako článek velkého řetězu, který se táhne od minulosti do budoucnosti a pokrývá celou zemi. Proto vás vybízím, abyste věnovali pozornost příběhům dospělých: vašich maminek a tatínků, vašich dědečků a prababiček. A abychom nezapomínali na všechny ty další děti a mladé lidi, kteří zápasí s nemocemi a těžkostmi, v nemocnici nebo doma, a na ty, kteří jsou i nyní krutě okradeni o dětství. Myslím na děti, které jsou oběťmi války a násilí, na ty, které zažívají hlad a žízeň, na ty, které žijí na ulici, na ty, které jsou nuceny být vojáky nebo utíkat jako uprchlíci, na ty, které jsou odloučeny od svých rodičů, na ty, kterým je znemožněno chodit do školy, a na ty, které se stanou obětí zločineckých gangů, drog nebo jiných forem otroctví a zneužívání. Naslouchejme jejich hlasům. Musíme tyto hlasy slyšet, protože uprostřed svého utrpení nám připomínají skutečnou přítomnost svýma uslzenýma očima a houževnatou touhou po dobru, jež přetrvává v srdcích těch, kdo skutečně viděli hrůzu zla.
Sjednoceni spolu a s Ježíšem
Drazí mladí přátelé, k tomu, abychom my i náš svět rostli a vzkvétali, nestačí být sjednoceni jeden s druhým; potřebujeme být především sjednoceni s Ježíšem. Od něj dostáváme velkou odvahu. On je nám vždy nablízku, jeho Duch nás předchází a doprovází nás na všech cestách světa. Ježíš nám řekl: „Hle, všechno tvořím nové!“ A to je téma, které jsem vybral pro váš první světový den. Tato slova nás vybízejí, abychom se stali chytrými jako děti, které chápou nové skutečnosti podněcované Duchem, a to jak v nás, tak kolem nás. S Ježíšem můžeme snít o obnově naší lidské rodiny a pracovat pro bratrštější společnost, která pečuje o náš společný domov. Začíná to maličkostmi, jako je pozdravit druhé, požádat o dovolení, poprosit o odpuštění a poděkovat. Náš svět se změní, pokud všichni začneme s těmito maličkostmi, aniž bychom se styděli dělat malé krůčky, jeden po druhém. To, že jsme malí, nám připomíná, že jsme také křehcí a potřebujeme jeden druhého jako údy jednoho těla.
Dělit se s radostí
To ale není všechno. Faktem je, že nemůžeme být šťastní jen sami, protože naše radost roste do té míry, do jaké se o ni dělíme. Radost se rodí z vděčnosti za dary, které jsme obdrželi a o které se následně dělíme, a roste ve vztazích s druhými. Když si požehnání, která jsme obdrželi, necháváme pro sebe nebo házíme flintu do žita, abychom získali ten či onen dar, zapomínáme, že největším darem, který máme, jsme my sami, jeden druhému: my všichni společně jsme „Božím darem“.
Ostatní dary jsou hezké, ale jen tehdy, když nám pomáhají být spolu. Pokud je k tomuto účelu nevyužijeme, vždycky skončíme nešťastní; nikdy nám nebudou stačit.
Naopak, když jsme všichni spolu, je všechno jinak! Vzpomeňte si na své přátele a na to, jak je skvělé trávit s nimi čas: doma, ve škole, na faře i na hřišti, všude. Hrát si, zpívat, objevovat nové věci, bavit se, být všichni spolu a nikoho nevylučovat. Přátelství je nádherné a roste jen tímto způsobem: sdílením a odpouštěním, trpělivostí, odvahou, tvořivostí a představivostí, beze strachu a bez předsudků.
Modlit!
Nyní se s vámi podělím o zvláštní tajemství. Pokud chceme být opravdu šťastní, musíme se modlit, hodně se modlit, modlit se každý den, protože modlitba nás spojuje přímo s Bohem. Modlitba naplňuje naše srdce světlem a teplem, pomáhá nám dělat vše s důvěrou a klidem. Ježíš se neustále modlil k Otci. Víte, jak ho Ježíš nazýval? Ve svém jazyce mu říkal jednoduše „Abba“, což znamená „táto“, „tatínku“. Dělejme totéž! Budeme vždy cítit, že Ježíš je nám nablízku. On sám nám to slíbil, když řekl: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“.
Otčenáš
Milé děti, možná víte, že v květnu se mnozí z nás sejdou v Římě, aby byli spolu s dětmi z celého světa. Abychom se na to dobře připravili, chtěl bych vás všechny poprosit, abyste se modlili stejnou modlitbu, kterou nás naučil Ježíš – Otče náš. Odříkávejte ji každé ráno a každý večer také ve svých rodinách, společně se svými rodiči, bratry, sestrami a prarodiči. Ale nejen odříkáváním slov! Přemýšlejte o těchto slovech, která nás naučil Ježíš. On nás volá a chce, abychom se v tento Světový den dětí aktivně připojili k němu a stali se budovateli nového, lidštějšího, spravedlivějšího a mírumilovnějšího světa. Ježíš, který se obětoval na kříži, aby nás všechny shromáždil v lásce, který přemohl smrt a smířil nás s Otcem, chce skrze nás pokračovat ve svém díle v církvi. Přemýšlejte o tom, zvláště ti z vás, kteří se připravujete na první svaté přijímání.
Bůh nás miluje od věčnosti. Dívá se na nás očima milujícího otce a laskavé matky. Nikdy na nás nezapomíná a každý den nás doprovází a obnovuje svým Duchem.
Spolu s Nejsvětější Pannou Marií a svatým Josefem se modleme těmito slovy:
Přijď, Duchu svatý,
ukaž nám svou krásu,
odrážející se ve tvářích dětí na celém světě.
Přijď, Ježíši,
ty, který všechno tvoříš nové,
který jsi cestou, jež nás vede k Otci.
Přijď a zůstaň s námi navždy.
Amen.
Řím, svatých Janů v Lateránu, 2. března 2024
FRANTIŠEK